"Kdo vůbec může rozhodnout, co je sen a co je skutečnost?"
| Volání netvora |

|Book review| V šedých tónech, Ruta Sepetys

17. září 2016 v 10:39 | Penny |  Books

Between shades of gray

Žánr: historické drama
Počet stran: 288
Rok vydání: 2011 v originálu
2013 1. vydání v češtině



Výsledek obrázku Výsledek obrázku pro between shades of gray

"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život?
To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek"


Seznamte se s knihou plnou emocí a zážitků lidí, kteří byli deportováni za druhé světové války do pracovních táborů. Příběh se točí kolem patnáctileté Leny Vilkas, Litvenky žijící poklidný život. Mimo skvělých rodičů a mladšího bratra Jonase je obdarována talentem kreslit. Její život se však na dlouhá léta změní, když k ní do bytu vtrhnou Sověti a odvedou je neznámo kam směrem na Sibiř. Plná strachu a odtrhnutá od otce se musí spolu se svou matkou a bratrem postavit krutému osudu, který jim a nespočtu dalším lidem, určil život. Na své cestě potká Lena ty, které se od ní dosti liší, přesto mají stejný osud a také sdílející vůli přežít.

Ti, kteří mě znají déle ví, že jsem velký milovník knih. Poslední dobou mi však činil problém (nebudu-li počítat rozečtené ságy) najít knihu, kterou bych hltala po celou dobu četby. Štěstí se na mě nejspíš usmálo, nebot' jsem narazila na kladnou recenzi této knihy u mého oblíbeného knižního blogera. A co jsem udělala, bylo to, že jsem při další návštěvě knihovny zavítala k poličce začínající na "S"- Sepetys (jméno autorky) a neprodleně si ji půjčila. Samozřejmě nesmím opomenout fakt, že mi ji strašně doporučovala i má kamarádka :D


"We'd been trying to touch the sky from the bottom of the ocean."
"Was it harder to die, or harder to be the one who survived?"


Často se mi stávalo, že jsem vlivem chvály a diskuzí ostatních blogerů zbytečně předcenila nějakou knihu a nakonec byla zklamaná. Stávalo se mi i, že mě například nechytily bestsellery, kterých se na světě prodalo nespočet. Holt každý má jiný vkus na knihy :) U této knihy jsem se však bála zbytečně. Kniha mě hned při prvních stránkách chytila a nepustila po celou dobu četby.

Co mě navíc překvapilo byl fakt, že je autorka s touto knihou trochu poutaná. Jistě, postavy byly vymyšlené (až na jednu), ale nečekala jsem, že byl její otec synem litevského důstojníka, který spolu se svou rodinou utekl do Německa (viz. poznámka autorky na konci knihy) Autorka navíc nazdařbůh nevymýšlela, co se stalo. Ony věci popsané v knize se opravdu udály a ona je s pomocí plno lidí zapsala touto formou.

Pokud vás ani toto nepřesvědčilo, dovolte mi, abych vám vydvihla některé klady. Kniha je celkem krátká, má jenom necelých 300 stran, což je pro čtenáře podle mě celkem normální. Pro ty méně čtivé se bude jistě líbit fakt, že jsou kapitoly krátké. Autorka zbytečně nepopisuje věci, které nejsou důležité pro knihu, a tak vás to ani nenutí dočíst kapitolu a zaklapnout ji. Trochu mě mrzel fakt, že byl ten konec pro mne jaksi otevřený a neúplný, ale to byl nejspíš záměr.



Neskutečně čtivá a pravdivá kniha, která dle mě chytí za srdce každého čtenáře. Autorka má navíc v plánu zavítat příští měsíc do Prahy, což je podle mě skvělá informace pro všechny její fanoušky. Zatím jsem od ní přečetla jenom tuto knihu. Na další dvě, tedy na Potrhaná křídla a Sůl moře se teprv chystám, ale věřím, že to budou také skvělé příběhy, na které budu dlouho myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee & Hikari Dee & Hikari | Web | 18. září 2016 v 12:58 | Reagovat

No vypadá to jako zajímavé dílo ^^

----------
Ahoj, jinak bychom tě rády pozvaly na náš YAOI/JURI povídkový blog! ^^ http://yaoiii-povidky.blog.cz/

2 Reita Reita | Web | 18. září 2016 v 17:56 | Reagovat

Rada čítam knihy ale online keďže nemám čas záisť do knižnice alebo knihkupectva T_T škoda ale určite si ju prečítam :D zaujala ma už len tým že je z vojnového obdobia čo ja mám mocky rada. Krásna recenzia zlatko :D

3 Wafer Wafer | 20. září 2016 v 20:00 | Reagovat

Taky miluju knihy a takle vypadá vážně. No vzhledem k tomu, že mám asi 10 knížek rozečtených a ještě asi 7 si chci přečíst, tak fakt netuším, jestli si ji přečtu a jestli jo, tak nevím kdy. :D

4 Baryn Baryn | Web | 28. září 2016 v 20:24 | Reagovat

Válečné knihy jsou většinou šíleně poutavé, hluboké a dokážou člověka zkrátka zasáhnout ... na dlouhou sobu se knihy týkající se první i druhé světové války staly mými nejoblíbenějšími ... ne pro to samotné téma, ale pro to, že málokterá z nich byla vyloženě brakoidní. Moc ráda si přečtu i tuhle knížku, nic z Litvy jsem ještě nečetla. :)

5 Asuka Asuka | E-mail | Web | 30. září 2016 v 23:19 | Reagovat

A teď nekecám - asi před pěti minutama jsem dočetla desátou kapitolu... Vážně mě to lákalo, takže hned jak jsem ji v knihkupectví viděla, musela jsem jí mít. Aby jsem byla upřímná, působila na mě strašně tence, protože jsem teď dočetla knihu, co měla víc jak 500 stránek :D
No, jsem zatím na uplném začátku, a musím říct, že se to čte opravdu samo. Dneska se k ní určitě ještě vrátím (i když je čtvrt na dvanáct, why not). Na Sůl moře jsem dělala dobrovolný referát, takže jsem taky zjistila, že autorka zavítá do Prahy. Pokud to bude celé tak dobré, jak říkáš, tak se do její dalších knih určitě pustím. Sůl moře má velice lákavou anotaci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama